Končí období konzumu? Končí život v Matrixu? Lidská schopnost versus technika? Co vlastně chceme? Co vůbec hledáme?

Máme za sebou více než 20 let spokojených let konzumu. Neuvěřitelný technický rozvoj. ALE život v „matrixu“, frustrované lidi, rozpad rodiny. A vnitřní klid či dlouhodobější uspokojení u většiny lidí bychom jen těžko hledali.

Co si vůbec představit pod pojmem život v Matrixu?

Zkráceně řečeno, jde o život podle společenské předlohy. Běžný všední den / život dospělého člověka v „matrixu“ vypadá asi následovně:  Ráno vstane, jde do práce, nákup, doma večeře, TV a odchod do postele. Druhý den znovu. A další opět.  O víkendu větší nákup, sem tam nějaká návštěva, procházka nebo něco dodělat do práce a v pondělí opět od začátku ….. Do toho přichází děti, vztahy, hypotéky, byty, domy, později nemoci, prášky a následně smrt, ať už doma, v nemocnici či domově důchodců.
 

Poroste konzum? Zřejmě jsme u jeho vrcholu, žádný strom neroste do nebe.  Proč s ním pomalu “končíme”?

Zvyšování blahobytu ve formě konzumu byl umožněn díky zvyšování produktivity práce a díky volnému trhu v rámci globalizace. 

Ale dnes už “volný trh” pomalu přestává existovat díky manipulacím světových bank s úroky, hrám vlád a centrálních bank s dluhopisy, tisknutím peněz. K tomu například Čínské snahy o prioritní budování vnitřního trhu, čili omezení volného trhu, takže deglobalizace.

Technické vymoženosti, zefektivňování v přímé vazbě s lidmi a konzumem. Proč?  Kam se budeme ještě všichni zefektivňovat a zrychlovat?

Vidím to podle sebe, každý druhý rok mám stále novější a chytřejší telefon. Nakonec stejně využívám pouze jeho základní funce - kontakty, kalendář s úkoly, poznámky, foťák a google maps, kvůli aktuální situaci na silnici a k tomu jsem si přidal FB aplikaci.

K tomu ještě přidám poznámku “pod čárou”:

Toho, koho jsem dříve sehnal na pevné lince, seženu i teď.

Toho, koho jsem na pevné lince nesehnal dříve, neseženu stejně ani dne, i když má mobil, email, facebook, WhatsApp, Messenger …

Konzum se týká take oblečení, (chlapi mají stejně většinou jedny, dvoje jeansy, …. ženy mají plné skříně a stejně stale nemají co na sebe), televizí, počítačů, nábytku, …

Jsme spokojenější nebo šťastnější, když máme novější mobil? Možná jsme rychlejší. Jsme spokojenější, když si koupíme nové kalhoty, třebaže je nepotřebujeme?Jak dlouho?

A tak by se dalo pokračovat.

Jak je to dnes s rodinou, dřívějším základem společnosti?

Na “západě” představoval model šťastné rodiny pracovitého úspěšného muže, ženu v domácnosti starající se o děti a dům na hypotéku a k tomu auto na půjčku, leasing …

V našich východních poměrech to dříve  byla pracující manželka a manžel s novomanželskou půjčkou, děti …

Později následoval u obou modelů hon za větším bytem, domem, vyšším pracovním postavením, větším množstvím peněz,…

Co to přineslo rodině? Obrovské materiální možnosti. Větší konfrontaci a boj mužského a ženského ega za lepší a lepší, větší a větší, novější a novější. Větší emancipaci, samostatnost žen.

Do toho počítače, hry a sociální sítě přinesly ideální virtuální svět a o to větší rozpor s reálným světem.

Obrovské množství informací na internetu, touha po nereálném  a nedosažitelném.

Nikdo nemůže předpokládat návrat k původnímu modelu rodiny.  Není důvod.

Co tedy dál? Co všichni hledáme? Perspektivu a vnitřní klid. Na co se tedy zaměřit, když nevíme kudy kam? Na skutečné hodnoty, které  přetrvávají a jsou potřeba vždy. Na své zdraví například.  Žijeme tady a teď, v matrixu žijeme všichni, ale určitě je dobré nepropadnout stereotypu. To nás psychicky ubíjí. Měli bychom hledat činnosti, které nás naopak zklidní, pobyt v přírodě, trávit více času na různých místech s rodinou, dětmi. Více rekreačně sportovat. Přidat relaxaci formou jógy, čchi kungu, meditací …

Zaměřit se na, to co jíme, jíst čerstvější a jemnější jídlo. Zaměřit se na SEBE, na své potřeby, ne na představy SPOLEČNOSTI o spokojeném životě.
Nejjednodušším krokem k první změně je změna jídelníčku. Jezme zdravě!